O mně

Patřím mezi ty šťastné, kteří ve 14 letech věděli co chtějí v životě dělat. „Budu psycholog!“ Tvrdila jsme sebevědomě bez nejmenších pochyb. Začala jsem číst desítky odborných knih. Chodila na praxe kde se na malém městě dalo. Tábory s dětmi, čtení v Domovech pro seniory, Programy s kytarou v Domově s Pečovatelskou službou, asistent pedagoga na kroužku keramiky a výtvarného umění v ZUŠ v Polici nad Metují, dokonce jsem měla možnost stážovat v SVP Kompas, kde jsem i našla své první zaměstnání hned po škole. Většinu praxe mám tedy s rodinami s dětmi.

Okolí mi nedávalo příliš šancí dostat se na školu, na kterou v té době přijímali 5% uchazečů. Ale já byla vytrvalá a zadařilo se na první pokus. Štěstí, které mě zaplavilo ve chvíli, kdy jsem si na poště vyzvedla obálku s rozhodnutím o přijetí ke studiu na FF UP v Olomouci, obor Psychologie bylo jen dalším potvrzením, že následuji hlas svého srdce a vše je jak má.

Věděla jsem, že chci pracovat s lidmi, nikoli ve výzkumu a vědě. Ale nevěděla jsem s jakou cílovou skupinou. Že mám zvláštní talent pro práci s dětmi s poruchou autistického spektra jsem zjistila velmi rychle. Zároveň se se mnou na četných stážích cítili bezpečně též klienti s psychózou. Já ale cítila, že nechci brány své praxe omezovat jedním konkrétním tématem, a že úzká specializace s sebou nese i specifický druh zátěže. Například s dětmi prožívám soucit na daleko hlubší úrovni a příběhy mých dětských klientů mě vždy zasáhnou hlouběji a vrývají se do paměti intenzivněji. Mým záměrem během studií ostatně bylo pracovat převážně s dospělými.

Ve třetím ročníku studia jsem vnímala, že chci nastoupit co nejdříve do sebezkušenostního psychoterapeutického výcviku. Jedná se o jistý víceletý závazek, během kterého budoucí terapeut postupně poznává lépe sám sebe prostřednictvím studia, terapie individuální i skupinové a supervize vlastní práce (tedy práce pod dohledem zkušenějšího terapeuta). Směrů, které se v ČR dají studovat jsou desítky a já byla ve výběru velmi zodpovědná. Chtěla jsem zvolit ten, který se mnou bude rezonovat na nejhlubší lidské rovině. A byl jím PCA výcvik podle Carla Rogerse. Amerického odborníka, který začal publikovat v 60.letech a na sklonku své kariéry byl dokonce nominován na Nobelovu cenu za mír. PCA přístup věří v léčivou sílu autenticity a sebepřijetí.

Jsem vděčná za všechna setkání v mém životě, která mi pomohla poznat vlastní sílu a hodnotu. Pochopit rozdíly mezi sobectvím, sebeláskou a sebeobětováním. Mým záměrem je pomoci vám objevit svou vlastní sílu zvládat životní situace a činit rozhodnutí, která budou s vámi v souladu a dlouhodobě povedou k vaší větší spokojenosti.

Vzdělání a praxe

2008 – 2013
Univerzita Palackého v Olomouci
Magisterské jednooborové studium psychologie

2010-2016
Praha
Komplexní vzdělávací program v PCA Rogersovské psychoterapii a poradenství

2008 – 2009
Déčko Liberec
Telefonická krizová intervence

2009 – 2010
Déčko Liberec
Krizová intervence

2008
Červený Kostelec
Praxe v hospicu svaté Anežky

2008 – 2013
Šternberk
Psychiatrická léčebna

2008 – 2013
FN Olomouc
Psychiatrické oddělení FN Olomouc

rok 2012
Olomouc
Psycholog ve zdravotnictví

rok 2012
Ostrava
Psychiatrická léčebna

rok 2010
Kroměříž
Psychiatrická léčebna

od r. 2013
Kompas Náchod pod DDÚ, SVP ZŠ a SJ Hradec Králové
práce s rodinami

2010 – 2012
Havlíčkův Brod
Psychiatrická léčebna